5 tipů, jak přežít mateřskou

Snažit se uklízet, když máte malé děti, je jako čistit si zuby a jíst při tom Fidorku…

Pokud máte malé děti a máte pocit, že ve Vašem bytě/domě vybuchl granát a rozmetal do všech stran kostičky od Lega, špinavé oblečení a drobky od čehokoliv, jste tu správně. Vítejte v klubu. Troufnu si tvrdit, že nás tady takových bude víc. Mám pro Vás pro začátek 3 informace:

1. Je to úplně normální. Takže prosím pocity méněcennosti a vlastní neschopnosti odložit do šuplíku. Každá maminka se musí hlavně v začátku vypořádat s velkou změnou v zaběhnutém režimu (který se jaksi pod hromadou zašpiněných plínek a skvrn od mléka někam zaběhl…). A že to trochu (nebo hodně) skřípe, není žádné překvapení.
2. Bude líp. Tohle je prosím důležitá informace. Sama si moc dobře pamatuju, jak jsem seděla vedle kočárku, odkud se pravidelně linul řev a říkala si, že můj život skončil, protože se už nikdy nehnu od té řvoucí čtyřkolky, nikdy už se nevyspím víc než 5 hodin a přečtu si stěží SMSku, natož knížku. No a ono si to postupně nějak sedlo. Nebudu tvrdit, že to bylo hned, ale postupem dnů a měsíců to šlo stále líp a líp, až z toho nakonec byla ta pohoda… Teď se k ní snažím doplazit už podruhé a cítím, že je nablízku. Takže všem, co jsou ještě na začátku tohoto tunelu, vězte, že to světlo na konci tam je.
3. Dá se s tím něco dělat. Není to o tom to jen přežít a smířit se s tím, dá se s tím i hodně pracovat a krok za krokem si to udělat zase hezký. Tady je pár tipů, které mě osobně pomohly. A vzhledem k tomu, že u mnoha maminek shledávám jisté podobnosti, mám takové podezření, že by něco z toho mohlo pomoci i Vám.

Tak schválně:

Tip č. 1 Každý kousek se počítá.

Když je to hodně blbý (a to někdy je, zvlášť když si vylosujete miminko s pořádnou kolikou, které levou zadní zvládne probrečet celý den), tak je každá minuta vzácná. A řešením je to tak prostě brát – sbírat minutku k minutce jako kostičky od Lega do krabice. I když máme jen minutku, dá se něco maličko udělat. Když máme dvě, fíha, to si člověk může dojít i na záchod, cha! Když ty minutky nepromarníme, oni se nám za ten den nasčítají a večer z těch kousíčků může už být pěkný kus stavebnice.

Jeden čas mě hodně motivovalo, když jsem takhle po kousíčkách během dne vracela kuchyň do základního nastavení. Tu pár talířů z myčky, tady pár lžiček dovnitř. No a večer stačilo přidat poslední hrnek, zapnout, utřít pracovní desku a někdy se našlo i pár minut na tu knížku. A to byla odměna, panečku! Takže si zkuste představit, co skvělého byste mohla dělat večer, když dítě/děti usnou a vy budete mít místo úklidu půl hodinku na něco jiného! No a hurá na to, teď už jen nasbírat ty minutky a sladká večerní odměna už čeká. A taky třeba zkuste ten úklid udělat trochu jinak – ušetří Vám to čas do budoucna.

Odborně se tomu říká zákon velkých čísel. Když uděláte každý den něco malého, za týden už je to víc, za měsíc ještě víc a za rok už je to vážně znát. Tak třeba – chcete se naučit anglicky? A nemáte na to čas? Udělejte každý den něco málo, věnujte tomu pět minut, nebo 15… Vypněte sociální sítě, televizi a přemluvte se, aspoň na tu krátkou chvilinku. Zákon velkých čísel totiž říká, že takových 15 minut denně je za rok 91 hodin – což je skoro jako 3 vyučovací hodiny každý týden ve škole. A za takový školní rok už se člověk něco naučí, ne?

Tip č. 2 Smiř se s okolnostmi

Rozčiluje Vás, že dítě uspáváte hodinu nebo dvě? Že neusne dřív než v 10 nebo 11 hodin? Vyzkoušeli jste všechno možný a stejně se z jeho pokoje plížíte po dvou hodinách boje o usnutí naprosto vytočená a naštvaná? Tak fajn, je to prostě tak, smiřte se s tím. Cože??? V první fázi Vás to asi vytočí ještě víc, ale když se na to podíváte jinak, otevírá se prostor pro kreativitu…Podle hesla, které použil i Dále Carnegie ve své úžasné knížce Jak se zbavit starostí: Když Vám házejí klacky pod nohy, zatopte s nimi. Co to v praxi znamená?

V mém případě se změnou času na letní přišel nový fenomén, že obě děti odpadly v 10 hodin večer. Ať šli spát kdykoliv, jakkoliv unavené, pohádka sebelépe přečtená, prostě to končilo v 10 hodin, plus minus 10 minut. Byla jsem z toho zoufalá, večerní čas byl ten hlavní, kdy jsem stihla něco udělat a dohonit resty za celý den. Po dvou týdnech každovečerního nas*ání jsem si řekla, ok, fajn, tak prostě desátá. OK, tak co s tím? Rozložila jsem si aktivity během dne trochu jinak, aby na večer nezbylo tolik, sbírala minutku k minutce a hlavně jsem uspávání začala brát jinak.

Když jsem se smířila s desátou, přestala mě každá minuta v dětském pokoji vytáčet. Řekla jsem si, že je to čas, kdy tam prostě sedím v křesle u jejich postýlek, čtu pohádky, odpovídám dotazy a tak. Jak toho využijem? Po pohádkách jsme si povídali, probrali znovu celý den, diskutovali věci, co se moc nepovedly nebo naopak povedly, aby z toho bylo třeba něco napříště. Starší se tím lépe zklidnila, i v noci lépe spala, protože jsme jí urovnali v hlavě zážitky celého dne a třeba si i vyjasnily spory, které mezi námi ten den byly.

Když jsem tam už jen seděla a přikrývala odkopané nožičky, když už téměř usínali, využila jsem ten čas ke cvičení. I v sedě může člověk procvičit pánevní dno, protáhnout si všechny prsty u nohou – ejhle, tady je na to 10 minut jakoby nic. Nebo jsem tam u nich bez výčitek prostě usnula taky. Někdy možná i dřív než oni, ale očividně to jako uspávací taktika zabralo taky… Prostě situace se nezměnila, jen jde o to, najít na ní trochu jiný pohled a třeba z ní i vykřesat leccos užitečného.

Tip č. 3 Využij pomoc – jakoukoliv

Asi jste to četli nebo slyšeli hodněkrát. Hlavně se neboj si říct o pomoc. Jenže nikomu se moc nechce. Máme pocit vlastní neschopnosti. Tak tenhle pocit prosím schovat co nejhlouběji do šuplíku a vyrazit škemrat. Ono totiž, i když budete ta nejefektivnější mamka na světě, co zvládne dělat 5 věcí najednou, tak stejně nikdy nestihnete tolik, jako když Vám někdo na hodinku pohlídá dítě…

A i když budete ta dokonalá supermatka, tak Vám to stejně nevydrží do důchodu, protože do pěti let umřete na psychický nebo fyzický vyčerpání… A i já s tímhle komplexem „všechno zvládnu sama“ už jsem si ujasnila, že sice třeba ano, ale že si chci ten život taky trochu užít a ne ho jenom proletět nejkratší cestou k syndromu vyhoření a vypadat ve 40 letech na 60…

Takže přizvat do bitvy všechny babičky, tetičky, kamarádky, sousedky, paní na hlídání, manžela, dědečka, televizi, tablet, úklidovou službu… Cokoliv zabaví Vaše dítě a Vám umožní něco udělat, nebo si odpočinout.

Pokud raději využíváte pomoc těch neživých, pak každý den objímejte svojí myčku, pračku, sušičku atd. a nikdy nedělejte jejich práci za ně. Ježíškovi si napište o robotický vysavač, parní stanici, nastudujte automatické programy na troubě i pračce a ušetřete si práci, kde to jen jde.

Tip č. 4 Čeho má každá máma dostatek?

Asi každá maminka si řekne tak stokrát denně, že by potřebovala více času, že na tohle nemá čas, že to odloží, až bude víc času… Víte ale, že něčeho má každá maminka spoustu? Je to čas na pokusy🙂

Pokud Vaše batole zkouší Vaše nervy při každém přebalování, přetáčí se, vylézá z pleny, kope do Vás, pak máte dvě možnosti. Buď se smířit s tím, že to tak je, dokud se nenaučí na nočník a že ten boj několikrát za den musíte nějak přežít. Nebo budete dělat pokusy…

Vaše testovací laboratoř je připravena tak 6x denně, tj. 42x za týden, 168x za měsíc. To už je slušný zkušební projekt. Tak co třeba písnička, zkrotí malého netvora? Nebo pěkná maličká knížka do ruky? Chrastítko? Kolíček na prádlo? Mobilní telefon? Tubička se šroubovacím uzávěrem? Baterka s přepínačem? Možností je spousta, pokusů taky. To by v tom byl čert, aby se něco nechytilo. Zákon statistiky je na Vaší straně.

Vím, někdy je to trochu drsné. Tohle pravidlo mě napadlo, když jsem celý den prakticky nonstop nosila řvoucí miminko s kolikou. Pár dnů jsem počítala minuty, jestli se dočkám večera. Pak si říkám, no dobrý, prostě řve, tak máš celý den na pokusy… Můžeš zkoušet, co by pomohlo a když nepomůže, bude řvát tak jako tak. Nemáš co ztratit…

A tak jsme dělali pokusy. Nakonec pomohlo těsné zavinutí do plenky ve stylu retro pletené housky a zvuky vlaku na kolejích linoucí se z mobilní aplikace. Kdybych nedělala pokusy, tak bychom na to nepřišli… A pokud nic nevyzkoumáte, stejně jste něco objevili. Třeba 350 věcí, které v žádném případě neuklidní Vaše dítě, když ho trápí kolika. Jednou to budete vyprávět jako vtipnou historku na srazu spolužáků po 20 letech… Nebo na sezení v psychiatrické léčebně…

Tip č. 5 Pravidlo 3P

Co to znamená? Plánovat, plánovat, plánovat. Je to blbý, ale je to tak. Řekla bych, že velká část úspěchu tkví v tom, mít na něj nějaký plán.

Když jsem odcházela z pozice manažerky v nadnárodní společnosti na mateřskou, s radostí jsem odložila nacpaný diář a plně zabarvený kalendář v Outlooku, abych je po čase zase oprášila. Místo Outlooku a business diáře je to teda spíš sešitek A5 s princeznou Elsou na deskách, ale co už, důležitý je obsah. Dobrý plán prostě ušetří spoustu času, problémů a omylů.

Papír je totiž čistička mozku. Když něco hodíte na papír, nemusíte to nosit v hlavě. Z hlavy to totiž v ten pravý čas vyrazí písnička „Starý farmář farmu měl“ v podání 3leté zpěvačky a víte kulový, co jste v tom obchodě nutně potřebovali koupit. Takže zpátky na stromy, papír do ruky (ideálně na ledničku) a hned zapisovat, co je potřeba pro přežití na další týden. Klidně rovnou metodou „Sežereš, dokoupíš“. Co z ledničky odebírám, rovnou píšu na příští nákup do seznamu.

Proč papír a ne třeba aplikace v mobilu? Kdo má dítě zhruba rok a něco, zná odpověď. Takové dítě, když sedí na nákupním košíku a vy před ním mácháte mobilem, co asi bude? Buď mu ho půjčíte se všemi následky, nebo se kvůli tomu řevu evakuuje celý supermarket… Takže nenakoupíte tak jako tak… Takže papírek. Ty, co rády riskují, ho mohou batoleti svěřit na hlídání. Sice ho v půlce nákupu budete sbírat ze země s natisknutými špinavými kolečky nebo ho mezi hromadou banánů najde až Vietnamec při rozbalování ve svém krámku, ale co už, půlka nákupu je víc než žádný a Vašemu zlatíčku to velmi zvedne sebevědomí, že jste mu tak důležitý úkol svěřila.

Co dál plánovat? Všechno. Od věci není plán vaření na cca. týden dopředu, frajerky ho zvládnou propojit i s nákupním seznamem. Jak mě jednou pobavila Nikol Štíbrová na svém instagramu: „Vždycky mě překvapí, že to dítě bude potřebovat jíst i zítra“. Kdo je připraven, není překvapen. Ale nevěšte hlavu, když to hned nepůjde. Moje mladší už má 15 měsíců a ještě to vždycky nedám. Ale každý kousek pomůže, to přísahám.

Plánujte vše, co je potřeba udělat – co vyprat, co vyřídit, kam zavolat… Když se náhodou stane, že máte najednou 5 nebo více času něco udělat, víte hned, co to má být a nezabýváte se hloupostmi. Často mi to pomáhá večer, kdy mi hlavou běží asi milion věcí, co bych ještě potřebovala udělat, než půjdu spát. Většinou se snažím jít co nejdřív spát a ty věci předtím hodím na papír. Hlava se vyčistí a ráno vím přesně, co dělat. Obvykle mi to trvá o polovinu méně času, než kdybych se to pokoušela udělat ještě unavená večer. A když to vidím na papíru, snáz se vybírá to důležitější.

A to je pro dnešek vše přátelé, tádydádydááá…

Líbily se Vám tipy? Napište mi, co pomohlo, nebo pomáhá Vám. Mám jich v rukávu ještě pár, tak se těšte na další díl a sledujte facebook, ať Vám neuteče!

A jestli Vám to nestačilo, tak zde si můžete přečíst ještě tipy, jak tu mateřskou lépe zvládnout i finančně…

Alča