Malé vozidlo, ale velké téma: Bože, já si pořád nemůžu vybrat kočárek… !

Doteď si živě pamatuju, kolik času a energie mě tahle položka miminkovského seznamu stála. Aby ne, něco to stojí a člověk si chce vybrat opravdu dokonale. Chtěla jsem, aby byl krásný a zároveň praktický, protože kupovat jiný nebudu. No, ve finále mám tři 🙂 Ale každý má své opodstatnění a nelituju ani jediné investice a to jsem hodně spořivý jedinec… Tak jak to tedy vidím zpětně?

Samozřejmě úplně jinak než na začátku. Ono upřímně řečeno stejně nikdy nevyberete dokonale, protože každý kočárek má nějaké plusy a mínusy a hlavně až používáním zjistíte, co vám vyhovuje a co ne… Navíc kočárků je na výběr tolik, že se v tom prostě zákonitě ztratíte. Na druhou stranu – jsou hodně podobné, takže velkou chybu asi úplně neuděláte. Takže první rada zní: Hlavně v pohodě a neřešit to příliš.

Co je naopak důležité řešit? No pár věcí opravdu důležitých je. Hlavně si musíte ujasnit, co od kočárku očekáváte.

Otázka č. 1 – Kdo v něm bude jezdit?

Teď tedy řešíme zejména vztah pohlaví a barvy kočárku. Pokud si nejste jistí pohlavím, nebo ho znát nechcete, nejlepší barva je neutrální. Totéž platí v případě, že plánujete kočárek schovat i pro další miminko.

Pokud ovšem zatoužíte po růžové nebo modré, buďte si raději pohlavím dost jistí. Miminka umí občas dost překvapit. Pořád si pamatuju příhodu, kdy známí čekali 8 měsíců Terezku a Terezka 14 dní před porodem předvedla na ultrazvuku ukázkového pindíka.

Přestože tomu miminku to bude dost jedno, jakou barvu má jeho kočárek a chlapeček si v klidu schrupne i v růžovém, Vám bude asi dost vadit, když se budou všechny sousedky rozplývat, jaký je ten Váš Honzík ale krásná holčička… Takže s barvou opatrně.

Za sebe doporučuju spíš decentní barvy, ještě ho vyzdobíte spoustou doplňků. Třeba dětské deky mají nádherné motivy a barvy, takže nuda nebude. Na druhou stranu, pokud se do nějakého prostě zamilujete, jděte do toho – po několik měsíců až let na něj budete zírat několik hodin denně, takže je důležité, aby Vás ten pohled těšil.

Osobně nejsem fanoušek černých kočárků. Jednak mi ta barva k malým dětem prostě nesedí a za druhé mi přijde, že se tam miminka tak trochu smaží ve vlastní šťávě… No zkuste si v parném létě sednout do tmavého auta zaparkovaného na přímém slunci a otevřít jen jedno okénko… I u světlých kočárků je upřímně užitečné větrací okénko ve stříšce.

Co byste také měli řešit je délka korbičky. Zvlášť pokud čekáte malého dlouhána či dlouhánku. To zjistíte tak, že se podíváte do zrcadla na sebe a svého partnera – stačí když je jeden z Vás trochu vyššího vzrůstu a máte na problém zaděláno. V korbičce stráví dítě klidně třeba 9 měsíců, než se naučí sedět a za tu dobu někteří s přehledem narostou na 75 cm. Když miminku čouhají z kočárku nožičky, je to sice vtipné, ale jak kdy a jak pro koho…

Jeden čas byly v módě malinkaté kočárky, takže z nich běžné miminko vyrostlo za 5 měsíců. Já jsem koupila snad největší kočárek, co byl v té době k sehnání – Firkon Flipper. Byla to láska na první pohled a byl to takový Pan Kočár, prostě obrovský. Ostatní kočárky vedle něho vypadali trochu jako kočárek pro panenky. Vyplatilo se, protože se nám už dvakrát narodila budoucí modelka či basketbalistka, která do roka zvládne narůst 80 cm jako by se nechumelilo.

Sice jsme kvůli kočárku tak nějak museli koupit i větší auto :D, ale ono upřímně – pokud plánujete někdy s dítětem vyjet třeba na dovolenou a tím pádem narvat do kufru kromě kočáru ještě i pár zavazadel (a že jich s malým dítětem bude!), tak se tomu stejně dřív nebo později nevyhnete. Tím spíš, pokud se rozhodnete, že Vám jedno dítě nestačí…

Jinak pokud nákup velkého vozu nepřichází v úvahu a budete často vozit kočárek autem, doporučuju vyzkoušet přímo u prodejce, že se Vám kočárek do auta vejde. To chce prostě test naživo, tohle nikde z popisku v e-shopu nevyčtete. Občas je trochu záhada hlavolamu, jak to v tom kufru porovnat. V malém autě jsem jeden čas vozila korbičku vedle sebe vpředu jako spolujezdce…

Ještě tip – pokud jste velcí, nebo naopak malí, nebo hrozí, že bude chtít miminko vozit třeba i jeho malá sestřenice, hodí se polohovatelné madlo – jde sklopit níže nebo naopak výš, aby se kočárek příjemně tlačil.

Otázka č. 2 – Kde budete jezdit?

Pokud Váš kočárek čeká občas nějaká ta jízda v terénu, nutností jsou nafukovací kola, ta zvládnou hodně. Ať už jsou to polní cesty s kamínky, blátíčkem, nebo závěje sněhu. Hodně miminek nejlépe usne drncáním po nerovném terénu, takže je riziko, že budete časem kamínky na cestě vítat, ne-li vyhledávat.

K tomu platí, že by na drncání měl být kočárek odpružený. Tlumí to nárazy pro dítě. Zkuste se svézt v traktoru po zoraném poli a pochopíte, o čem je řeč. Mimochodem, když jde opřením o rukověť kočárkem pohupovat, je to příjemný bonus pro uspávání dětí. O dalších vychytávkách pro usínání miminek se dozvíte tady.

Užitečná jsou podle mě také otočná přední kolečka. Oceníte hlavně při slalomu v obchodech mezi regály a ostatními nakupujícími. Ještě důležitější ale je, aby šla otočná kolečka zaaretovat a to ideálně co nejsnazším způsobem. Hodí se v nerovném terénu a také pokud při uspávání popojíždíte s kočárkem půl hodiny (i hodinu nebo dvě…) sem a tam.

Budete pravidelně jezdit autem? Na nákup nebo k dětskému lékaři? Pokud ano, ověřte si, že se Váš kočárek bude kamarádit s autosedačkou. Pokud totiž můžete nacvaknout autosedačku na podvozek kočárku, ušetříte si občas vození korbičky a překládání miminka sem a tam. Jelikož miminka obvykle v autě usnou, může se vám v ideálním případě stát, že zvládnete krátký nákup, aniž Vaše miminko zpozoruje, že už není v autě.

Výrobci kočárků občas nabízí autosedačku v sadě ke kočárku, ale málokdy jsou takové autosedačky zahrnuté do nezávislých testů. Pro mě osobně je u autosedačky na prvním místě bezpečnost než vzhled, takže vybírám podle výsledků v testech. Pokud to máte stejně, ověřte si před nákupem obojího, že k Vámi vybranému kočárku existují adaptéry na danou autosedačku.

A pokud si myslíte, že díky létům dřiny v posilovně tu autosedačku v pohodě můžete nosit v ruce, pak ano, můžete. Váží cca. 8 kilo. Ale to Vaše dítě bude brzo taky. A 8 + 8 je, no však to znáte. Kousek to poponesete, no i delší kousek… Ale Vaše záda a hlavně pánevní dno si toho porodem a nošením dítěte užijou fakt dost, tak proč jim zbytečně přidávat další hřebíček do rakvičky? Mějte se trochu rádi a nedělejte si to těžší.

Otázka č. 3 – A co sporťák?

Musím říct, že při výběru jsem se v první řadě soustředila na korbičku. Už to mi dalo zabrat. Uvažování o vhodném sporťáku už bylo nad moje síly. Jak už jsem psala, stejně dopředu nevíte, co Vám bude vyhovovat, takže hodně maminek stejně nakonec kupuje sporťák jiný, nebo rovnou golfky. Takže se klidně rozhodujte podle korbičky a pak uvidíte.

Co je u sporťáku důležité? Podle mě dvě věci:

1. polohovatelnost

Větší dítě budete často přesouvat z polohy „Jára Cimrman, ležící, spící“ do polohy sedícího Buddhy. Takže by to mělo jít dobře, aby Vás to pokaždé nevytáčelo. Ten leh je hodně důležitý. Když děti spí, potřebují být opravdu vleže, aby zbytečně nezabíraly třeba břišní svaly, když budou trochu pokrčené. Bohužel některé sporťáky plný leh už nemají, už je to nějaký polozdvih a to podle mě není na spaní ideální.

A o spaní tu jde hlavně. Prostě děti se nejlépe uspávají v kočárku. Na rozdíl od postýlky se tam dají připoutat, takže neutečou. Přes zimu se zašněrováním do fusaku krásně znehybní, což pravděpodobnost usnutí výrazně zvyšuje.

Můj malý osobní průzkum ukazuje, že pokud máte možnost dítě uvozit na dvorku nebo zahradě vedle domu, zvládnete spaní přes den v pohodě i u dvouleťáka. Zatímco maminky v bytě, které se snaží roční dítě uspat už jen v postýlce, často kapitulují už kolem 1 roku věku (jakmile zvládne z postýlky utéct).

2. směr

Je dobře, když můžete sporťák připevnit na podvozek po směru i proti směru jízdy. Proč proti směru? Je to jako u korbičky – dítě vidí na Vás a vy na dítě. Výhody a nevýhody z toho vyplývají. Výhodou je, že vidíte neustále, jestli dítě usíná nebo co dělá. To jde ale kontrolovat i větračkou ve stříšce. Dále dítě vidí Vás. Některé děti alespoň v určitém věku potřebují stálé ujištění, že je maminka nablízku.

Jiné děti ale potřebují objevovat svět a maminka je to poslední, na co chtějí celou dobu koukat. Pak je pro ně ideální sporťák otočený po směru jízdy. V poloze v sedě mají úžasný rozhled, třeba na staršího sourozence, který poskakuje kolem. Takže osobně jsem ocenila, že u mého kočárku jde sporťák připevnit po i proti směru. Proti směru používám na uspávání, po směru na procházky.

Já jsem u původního sporťáku z koupené dvojkombinace vydržela hodně dlouho. Zásadní problém jsem s ním neměla, tak převládly moje dvě ´úchylky´ – spořivost a minimalismus – nač si kupovat něco, co už mám a proč kupovat další věc, která zabírá místo. S dětmi se do Vašeho bytu nastěhuje tolik věcí, že boj s prostorem je na každodenním programu.

Koupi jiného kočárku jsem začala zvažovat, až když se ukázalo, že k nám brzy zavítá další mrně, aniž by to původní ještě dosáhlo dvou let. Takže bylo potřeba vyřešit, že se budou občas potřebovat svézt nebo prospat obě. Potřebovala jsem něco skladného, co bych případně strčila do košíku klasického kočárku a vytáhla v případě, že se starší dítě bude chtít svézt nebo prospat.

Nakonec jsem golfky zavrhla, protože jejich výhoda – lehkost a skladnost – je zároveň jejich nevýhodou – do terénu to moc není. A to jsem k nám na vesnici a na případné výlety potřebovala. Nakonec na doporučení vyhrálo oblíbené Valco Snap. Do košíku ho sice nenarvu, ale jinak je to geniální kočárek.

I přes svojí nízkou váhu a skladnost to není žádná třasořitka a když pořídíte verzi Sport s nafukovacími koly, projedete v klidu i polní cestou. A potom ho krásně sklapnete do placičky a za držátko odnesete do kufru auta. Nebo si ho na popruhu hodíte přes rameno jako větší kabelku a celkem v klidu s ním takto vyjdete třeba do třetího patra bez výtahu.

Pro mě je to skvělý kočárek do auta na cesty. V kufru není skoro ani vidět. Pro menší dítě ho zatím nepoužívám, tam ještě zůstávám u klasického odpruženého. Ale momentálně ho využívám jako kočárek do bytu. Vejde se do úzké chodby u vchodu a miminko se v něm prospí, pokud venku přehnaně mrzne a nejde jít ven, nebo pokud starší sourozenec spí doma v posteli a vy chcete mít obě děti po ruce (podle mě jsou ti sourozenci nějak propojení, vždycky začnou řvát současně).

Nějakou dobu jsem váhala, jestli opravdu kupovat další kočárek. Nakonec jsem zapátrala v bazarech a koupila párkrát ježděný za skoro poloviční cenu. Koupě nelituju, ocenila jsem už v těhotenství, byla to velká úleva při nakládání do auta.

A pokud si potrpíte na design, tak si Valco zamilujete. Stříšky jsou vyměnitelné, takže můžete klidně měnit barvu podle nálady (či pohlaví dalšího dítěte). Existuje i mnoho švadlen, které ušijí na zakázku vše – stříšku, deku, podložku, návlek na madla – výběr barev a vzorů je obrovský. Můžete ladit a kombinovat a budete mít pokaždé naprostý originál. A na zimu si na stříšku připnete chlupatou kožešinku:-) Prostě chápu, že Valco má svůj fanclub i na Facebooku 😀

Otázka č. 4 Kočárek a sourozenci

Pokud se Vám sejdou (ať už plánovaně nebo jaksi nedopatřením) dvě děti kočárkového věku, začíná to být trochu oříšek. Co se mi určitě vyplatilo, je pořídit k existujícímu kočáku tzv. skate. Je to malý stupínek na kolečkách, který se přišroubuje na tyč vedle brzdy kočárku. Nestojí moc a je takzvaně vždy připraven. Když nepoužíváte, tak zdvihnete a případně zajistíte popruhem proti pádu a jedete jako vždy.

Když potřebujete zrychlit chodícího sourozence nebo si stěžuje, že těch posledních 50 metrů z hřiště už prostě nedojde, naložíte ho na stupínek a odvezete si oba.

Je to snadné řešení, ale má pár úskalí:
• starší dítě může zpohodlnět a vyžaduje vození místo chození
• těšíte se, jak budete vozit jen lehoučké miminko a nakonec vozíte navrch ještě 15-tikilové batole
• stupínek překáží před nohama, takže musíte chodit opatrněji a pomaleji, jinak do něj neustále kopete

Za sebe to ale považuju za fajn věc. Zvednutý nepřekáží (ani nepřipoutávám, standardně ho drží na svém místě gravitace) a sem tam se hodí.

Dokud ale nebyla starší dcera tak zdatný chodec, na delší trasy mi stupínek hodně překážel (no vlastně – neskutečně mě vytáčel…). Takže jsem se nechala nahlodat radami zkušenějších maminek a začala se ohlížet po kočárku sourozeneckém. Vyznačuje se tím, že obsahuje dvě standardní místa pro dvě děti.

Děti jsou v sourozeneckém kočárku uspořádané buď za sebou jako ve vláčku nebo vedle sebe jako dvojčátka. Verze za sebou se hodí do úzkých míst, takže asi hlavně do města na nákupy a do tramvaje. Za sebe jsem naštěstí toto nikdy nemusela řešit. To uspořádání za sebou je totiž podle mě dost na úkor pohodlí. Variabilita uspořádání míst je velká, ale vždycky mi přijde, že jedno z těch dětí je tam tak nějak namáčklé, jako černý pasažér v zavazadlovém prostoru.

Takže u nás vyhrál kočárek se sedadly vedle sebe. Je to vlastně zároveň kočárek pro dvojčata, ale je možné ho koupit ve verzi jen se sporťáky a přikoupit jednu korbičku pro miminko. Po krátké selekci jsem vybírala mezi kočárky Valco duo a Easywalker duo, protože obě značky mám okouknuté. Protože jsem si koupí stále nebyla jistá a o slovo se opět hlásila moje stará známá spořivost, vyhrál kočárek, co byl zrovna k sehnání v bazaru – Easywalker.

Počítala jsem, že ho asi moc nevyužijeme a když, tak jen na jednu sezónu. Pak pošleme dál jako všichni. V bazaru běžně seženete takový kočárek od 5. majitele, ale stále v dobrém stavu. Takže jsem sehnala za čtvrtinovou cenu ojetý kočárek, v dobrém technickém stavu ale ne příliš vábného vzhledu. Nakonec se ukázalo, že jde kompletně svléknout a celý prohnat pračkou. Tím jsem myslím jeho hodnotu zvýšila minimálně o 100 procent…

Najednou z toho byl kočárek jako nový. Sice to byl slušný hlavolam ho poskládat zase zpět, ale když se v něm poprvé svezla starší dcera a nechtěla z něj už vylézt, měla jsem pocit, že se investice vyplatila. Starší byla prostě hrozně šťastná, že se může svézt se sestřičkou v jednom kočárku. A ta dětská radost je prostě za všechny peníze, co si budeme říkat.

Nakonec jsme kočárek užili víc, než jsem čekala. Pravidelně jsme na něm svištěli na vzdálenější dětské hřiště a já jsem konečně mohla vyrazit pořádným tempem. Až tehdy mi došlo, jak mi ten rychlý pohyb chyběl! S batoletem za zády už to totiž žádné sprinty s kočárkem nejsou. A při dvou dětech si člověk sakra potřebuje občas vyčistit hlavu na čerstvém vzduchu nebo rychlým pohybem…

Užili jsme ho i na cestách k babičce, kdy se mohly obě holky v kočárku prospat po obědě na zahradě. Vyspala se v něm pohodlně i starší, které už ze všech kočárků vyčuhují a sklouzávají nožičky. U téhle značky dítě do kočárku tak nějak šikovně zapadne a nevyklouzává ven ani ve slastném spánkovém bezvědomí.

No a s dvojčecím kočárkem jsme zvládli i výlet do Zoo. Je to sice už pěkný koráb, ale pořád jde složit na placato do kufru kombíku a věřte nebo ne, projede 80 cm dveřmi. Vozíte si miminko a když se batoleti chce spát nebo už je unavené, šup tam s ním také a frčíte ještě i ke slonům. Takže myslím, že ho užijeme i další sezónu, teď už se dvěma sporťáky.

Takže závěrem? Prostě jestli vybíráte jeden kočárek na celý život, nebuďte si tím tak jistí.

Pohodový den přeje

Alča