Jarní úklid jinak – po japonsku!

S detoxikací vnitřní nám minulý týden pomohla intenzivní střevní chřipka. Teď se o mě pokouší nutkání pročistit celý dům. Asi je to na jaře nějak ve vzduchu, že to na ženský prostě leze… Tak uvidíme, co z toho vyleze u nás doma… Každopádně inspirovalo mě to k sepsání malého zamyšlení nad úklidem a nebudeme řešit leštění a oprašování, ale zbavování se všeho zbytečného. A jsou to věci, které mě osobně překvapily, ale na rozdíl od jiných doporučení překvapivě zafungovaly.

Už dřív jsem si uvědomila, že tíhnu k minimalismu (ač to v naší domácnosti často takto nevypadá, ale přičítám to do značné míry současnému domácímu týmu ve složení máma, táta, batole, kojenec…). Moje ideální představa o bydlení jsou jednoduše zařízené pokoje s maximem volného prostoru, věci ukryté ve skříňkách místo povalování na poličkách a kuchyňské desce.

Od představy k realizaci je ale občas daleko. Ovšem nejsilnější zbraně do boje mi poskytla kniha Marie Kondo Zázračný úklid. Když jsem na ní v knihovně narazila, půjčila jsem si ji s myšlenkou: Cha chá, no tak to se pobavím, co světoborného Japonci vymysleli o uklízení.

A jak to dopadlo?

Byla jsem velmi překvapená, kolik nových pohledů na věc a zajímavých fíglů jsem v knize objevila.

Tak hned první pravidlo boje proti hromadění věcí. Určitě už jste četli milion rad o tom, jak na to:

• Když si koupím novou věc, musím jednu starou vyhodit.
• Když něco rok nepoužiju, tak to musím vyhodit.
• Každý den vyhodím jednu věc, kterou nepotřebuji.
• Každý člověk by měl mít doma maximálně XY knih, svetrů, váziček…

No tak za sebe jsem si ověřila, že takhle ne… Každý člověk je jiný a tak univerzální návody nefungují. Nejlepší pravidlo, jak si doma provětrat skříně je pravidlo „radosti a užitku“. Podle Marie Kondo by se při rozhodování, jestli si danou věc ponechám, měl člověk řídit jednoduchou otázkou – dělá mi ta věc radost? Pokud ano, tak jí u vás náleží místo. Pokud ne, pryč s ní.

Líbí se mi to v tom, že je to jasné kritérium použitelné na vše a pro všechny, i když se lišíme. Pokud mám plnou poličku knih a jen mě rozčiluje, že z nich musím ometat prach, pak bude lépe jim najít jiného páníčka. Pokud ale svoje knihy miluju, těší mě pohled na tu sbírku a pravidelně je beru do ruky a prohlížím, jsou tu správně.

Pokud máte ve skříni 20 šatů a do pěti se nevejdete, ve 3 se už po porodu necítíte dobře a jedny si schováváte jen proto, že Vám je koupila ségra k narozeninám a bojíte se, že se naštve, že jste je vyhodily, pak je potřeba čistka…

Těch pět malých Vám určitě radost nedělá. Pryč s nimi. Nechte si jen to, co opravdu nosíte a s dobrým pocitem. Zbytek může udělat někomu radost v bazaru nebo svěříte do kontejneru na textil, kde třeba ještě pomůže potřebným. Není to lepší pocit, než to pořád přeskládávat ve skříni? A uděláte si místo na kousky, které třeba budete opravdu nosit…

Ohledně dárků jsem měla z knížky další super „aha“ efekt. Marie Kondo totiž učí, jak se zbavit nevhodných dárků s dobrým pocitem. Ověřila si totiž, že většina dárců již za pár měsíců netuší, že takový dárek dala. No schválně, pamatujete si vy přesně, co jste dali svým příbuzným k Vánocům vloni? Nebo dokonce předloni? Ostatní to mají stejně. Obvykle se mi stává, když řeknu babičkám po půl roce, že tyhle šatičky dostala dcera od nich, většinou jsou překvapení, protože už si to vůbec nepamatují.

Dárek splnil svou funkci v okamžiku darování. Pokud už potom radost nedělá, je fajn mu poděkovat, věnovat milou vzpomínku na darujícího a s věcí se rozloučit.

Kondo vysvětluje, že dárek už vlastně splnil svou funkci v okamžiku darování. Darující měl radost, že pro Vás něco má a že Vás tím potěšil. Vy jste měli radost, že něco dostáváte a že na Vás někdo myslí a chce Vás potěšit. A je to! Věc přinesla radost oběma stranám a o to jde! Nemusíte tu kýčovitou sošku bohyně slunce mít v obýváku dalších 20 let, aby se Váš příbuzný neurazil.

Dalším průlomem v organizaci našeho domova byl pro mě poznatek o „komínkách“. Určitě to doma ve skříních taky máte. Pak Vás štve, že občas vypadnou ven a že páté tričko v pořadí je stejně pod tou tíhou zmuchlané, jako byste ho ani nežehlili. Tak pozor, kouzlo tkví v tom, že komínky řekněme zbouráte – nebudete skládat na sebe, ale vedle sebe. A ejhle, máme tu „ležaté komínky“. Co je to za nesmysl? Zkuste a uvidíte.

Nejvíce se mi to osvědčilo u malých dětských hadříků. Kdo má miminko, už asi zjistil, že některým věcem odroste, než je na ně stihnete obléct. U prvního se mi to stávalo, že jsem najednou vespodu komínku našla něco krásného, o čem jsem už ani nevěděla, že to mám a prckovi už to bylo malé.

Teď mám v dětských šuplících vše naležato a mám perfektní přehled. Jak otevřete šuplík, vidíte vše. Víte hned, kolik triček tam dítě ještě má a jaké, rychle obhlédnete výběr a snadno zkombinujete kalhoty a tričko. Díky rozdělovníkům mám pěkně oddělená trička s dlouhým a krátkým rukávem, kalhoty tenké a teplejší…

Na rozdíl od klasických komínků musíte oblečení více složit. Na youtube najdete určitě videa jak skládat podle Kondo. Já osobně skládám jako obvykle, jen co nejužší a pak místo 2x přeložím třeba 3x nebo 4x. Že se to zmuchlá víc? Neřekla bych.

Věci v klasických komíncích se mi taky muchlaly, zvlášť když se v nich někdo ledabyle přehraboval (taky byste toho chlapa někdy zabily?! :D) a prostě gravitace je gravitace, tak tam ty sklady potom zůstaly na věčnou památku. Ležaté komínky jsou sice více přeložené, ale když ty věci položíte prostě volně vedle sebe a nenašťoucháte to tam vší silou jako do kufru na dovolenou, tak si tam vlastně tak pohodlně leží a nic hrozného se jim neděje.

Do šuplíků stačí dát nějaké šikovné rozdělovníky (osobně mám z Ikea) a máte všechno super přehledné. Do velkých skříní jsem často řešila třeba pomocí krabic na oblečení. Než něco vyhrabávat zezadu skříně, prostě vytáhnete krabici a komínky naležato už se na vás smějou.

Když máte doma samé věci, které Vám dělají radost nebo užitek, ale stejně se Vám tam nevejdou, je ještě jedna možnost. Prostě si vybrat jen ty opravdu top v dané oblasti. Vyžaduje to mít kompletní přehled, nejlépe si všechno přinést na jednu hromadu a vybírat. Hodí se to třeba u oblečení. Pokud máte skrýše různě po bytě, je užitečné to všechno vynosit na světlo Boží a u toho si přiznat, že sice černé roláky milujete, ale mít jich deset skoro stejných je asi fakt blbost…

Mě se to osvědčilo u čistících prostředků. Měli u nás více úložišť, což byl jeden z důvodů bordýlku. Něco v kuchyni pod dřezem, něco ve skříňce na toaletě, pár kousků hoooodně nahoře vzadu ve skříňce v koupelně, sem tam nějaký exeplář ve sklepě nebo v garáži. Když došlo na úklid, obvykle se nikomu nechtělo hledat tu pravou lahvičku, takže jsme spíš koupili novou.

Když se to tak posbíralo, zjistila jsem, že jsme hrdými majiteli 15 poloprázdných lahviček čistidla oken, z nichž mnohé měli už nejlepší léta za sebou a v jednom už evoluce doběhla téměř do stádia mnohobuněčných organismů…

Teď máme od každého jeden a stačí malá skříňka pod dřezem. Když něco potřebuju, vím že to najdu tam a jdu najisto. Jakmile se nějaký zaběhne, je brzy odhalen, odchycen a navrácen na své místo. A mám z toho dobrý pocit, že s těmi chemikáliemi zbytečně neplýtvám. Stejně jsem dospěla k tomu, že na většinu věcí je stejně nejlepší ocet…

Opravdu je dobré se zamyslet nad tím, jak velké si držíte doma zásoby. Je to asi zvyk z minulosti, ale i podle Kondo jsou lidé někdy schopní si doma udělat zásoby, které by jim vystačili i na několik životů. Jen to zabírá místo, radost Vám to nedělá a v dnešní době, kdy všechno koupíte za rohem nebo přes internet za pár dnů, je to trochu zbytečné.

Totéž platí pro velké nákupy za „akční ceny“. Pokud Vás naláká super cena jogurtu, koupíte si jich tím pádem místo 10 rovnou 20 a pak jich 5 vyhodíte prošlých, protože je stejně nebudete jíst 3x denně, pak to ve finále moc úspora nebyla, že… Mimochodem, víc podobných tipů, jak opravdu ušetřit, najdete tady 🙂

Při přebírání skříní stojí za to zauvažovat, jestli po dané věci opravdu v pravý moment sáhnete nebo půjdete jinou cestou. U sebe jsem takto prozřela ohledně různých manuálů, katalogů a brožurek. Zamyslela jsem se, co budu dělat, když se rozhodnu si koupit nový hrnec. Opravdu vylezu na židli, abych v krabici úplně nahoře ve skříni vyhrabala po 10 minutách katalog a budu v něm listovat, abych našla sekci hrnce? Prdlačku!

Otevřu internet, zadám kamarádovi googlovi pár klíčových slov a on najde za mě. Takže šlo do kontejneru 20 kg papíru včetně mnoha návodů k použití, místo kterých jsem stejně obvykle radši našla instruktážní video na youtube. Takže i když máte doma věci užitečné, zamyslete se, jestli po nich v dané chvíli opravdu sáhnete.

Teď jsou na řadě moje výstřižky a výtisky s recepty. Musela jsem sama sobě na rovinu přiznat, že mě nebaví ten obrovský vazač vytahovat z šuplíku a že místo, co zabírá, bych využila lépe a stejně nejradši najdu recepty na internetu a vařím se smartphonem vedle krájecího prkénka… Takže tak. Recepty papírové si vyfotím na mobil a mám je kdykoliv a kdekoliv, místo zabírají jen to virtuální. A nemusím se bát, že mi je sežere mol nebo batole…

Co říct závěrem? Tak zaprvé – nepodceňujte Japonce. Zvládli toho na čtyřech malých ostrovech celkem dost, tak asi ví, co dělají. Za druhé – probírejte se, přemýšlejte a vyhazujte. Úklidem kolem sebe si člověk uklízí i v sobě. A už jsem si několikrát ověřila, že s každou nepotřebnou věcí vyhozenou do popelnice se cítím lehčí i já.

Úklidu a komínkům (ležatým) zdar,

Vaše Alča